Inspirováni zfilmovaným příběhem z pera pana Hrabala, jejž autor umístil do nepříliš vzdálené středočeské vesničky a plni dojmů po zdařilé prvomájové akci v sousední Tuhani, které se někteří z nás aktivně zúčastnili, jsme měli o sobotním podvečeru jasnou představu. Cílem bylo dojíst zbylé špekáčky z čarodějnic. V hodině „há“, na místě „em“, tj. v šest večer před domem kelského souseda se nás sešla úzká skupinka. Chlapi povětšině v manšestrácích a flanelkách, se zmijákem či rádiovkou na hlavě. Ženské s nezbytným šátkem uvázaným „na babku“, sváteční zástěrou a v z nejspodnějšího šuplíku vytažených teplácích. „Hlavní“ soused otevřel vrata do dvora a všem přítomným tak umožnil pohled na nejposlednější výkřik malé zemědělské mechanizace padesátých let minulého století. Nasedli jsme do dvoukoláku historické frézy a vydali se k Labi na kontrolu správnosti instalace přístavního mola pro letošní sezónu. Cestou jsme měli několik vynucených „drobných“ technických přestávek. Během zpáteční cesty jsme při posledním přerušení jízdy opustili „pohodlí“ dvoukolového vyhlídkového kabrioletu (lahev „béžovky“ byla již stejně dopita) a došli jsme několik zbývajících metrů na místo poslední likvidace zbytků uzeniny z čarodějnic. Při konzumaci špekáčků, chlazeného piva či dobrého vína jsme se vzájemně doplňovali ve jménech Keláků, které jsme potkali na ulici nebo zahlédli za záclonou. Slovně jsme sepisovali scénář a seznam možných účastníků příští historicko-poznávací jízdy naší obcí.

V Klích dne 4.5.2013.