Obec Kly leží na nejnižší břehové terase po milióny let utvářeného toku řeky Labe v jeho pravém směru pouhé tři kilometry jihovýchodně od současného soutoku s Vltavou. Dosažitelnost základní životní podmínky spolu s úrodnou půdou nivy pravidelně doplňované o živiny častými záplavami daly předpoklad prvotnímu osídlení. Tisíce let před oficiálním záznamem potvrzujícím existenci stálé lidské přítomnosti (první písemné zmínky o obci Kly v r. 1344) s místem lidé spojili své životy, což dosvědčují bohaté archeologické nálezy střepů keramiky. Nejstarší jsou datovány z doby eneolitu, tj. cca 2500 let před naším letopočtem. Na vyšším stupni kaskády břehových teras při současné křižovatce v obecní části Krauzovna byly leteckým průzkumem v 90. letech minulého století a následně pozemními sondami potvrzeny základy příkopového a palisádového systému období michelsberské kultury starší fáze pozdní doby kamenné, resp. k přelomu 5. a 4. tisíciletí př. K. Za zdůraznění tohoto naleziště jistě stojí poznatek z poslední povodně v roce 2002, která je spojována s pětisetletým až tisíciletým cyklem tak rozsáhlé živelné pohromy (nejstarší datovaná povodeň stejného rozsahu je zaznamenána v r. 1432). Rozliv vody nezasáhl zmíněné prastaré sídliště, což svědčí o souznění tehdejší a všech následných komunit s místem, které bylo v bezprostřední blízkosti vody, ale dostatečně vysoko, aby bylo před živlem chráněno. Voda v každodennosti předků byla především zdrojem života. Přinášela živiny na pole a louky. Zavlažovala je. Hasila žízeň lidí i domácích zvířat. Vody řeky byly zároveň plné ryb. Význam rybolovu přetrval ještě do konce 19. století (z 24 zakládajících členů sboru dobrovolných hasičů v obci r. 1890 byli 3 profesí rybáři). Postupnou změnou hospodaření a obživy předků se osada přetvářela na zemědělskou ves.

K základu vzniku názvu obce existuje několik teorií, jejichž pravděpodobnost má vždy nějaké úskalí. Přes laické a někdy účelové výklady jména obce Kly až k teoriím s vědeckým základem na základ slova se můžeme setkat s dovoláním na slova Kelt, kůl, klučení-mýcení, německé Koll, či klíčky – výhony mladých rostlin. Nechybí ani úsměvné, ale absencí přímého nálezu mamutích nebo sloních klů nepodložené spojení. Ludvík Böhm ve své knize „Královské věnné město Mělník a okres Mělnický“ vydané v r. 1892 připouští dvě teorie a to existenci historické osady založené v bahnité krajině na kůlech nebo osady vzniklé po klučení (mýcení). Jazykovým základem názvu může být slovo klíče ve spojení s výhony mladých rostlin v místě bohatém na rákosiny a vrbové porosty. Zachoval se i pomístní název jednoho pole v bezprostřední blízkosti vsi „V Klíčkách“, které končí velkou tůní s charakteristickým průvodním porostem tvořeným orobincem, rákosem, vrbou a olší. Tedy rostlinami s výrazným barevným a na délku nových letorostů bohatým projevem.

Obec v novodobějších dějinách byla tvořena vedle hlavní osady na již popsaném místě i několika uskupením domů ve vzdálenosti do dvou kilometrů od centra, které s ním byly hospodářsky a významově spjaty: Zlámaný kříž, Kelské Vinice, Kelské Větrušice, Krauzovna. Za existence osady, později vsi se do její hospodářské historie zapsalo mnoho majitelů. Z dochovaných písemných záznamů byl zřejmě prvním „zaknihovaným“ majitelem vsi, pokud se přidržíme teorie, že byly Kly od nepaměti součástí obřístevského zboží (panství), patrně Jan z Obříství, majitel tvrze a farní vsi Obřistvie, či Wobrzystwy s datovaným zápisem v r. 1290. Jmenný seznam dalších vlastníků je dlouhý. Stačí připomenout jen některé představitele, kteří se zapsali do historie místa svým historickým nebo hospodářským významem, či jen zajímavostí s nimi spojenou.

• Roku 1409 dědí panství Mikuláš, řečený Chudý z Újezda a později s přívlastkem z Lobkowicz, zakladatel významného českého rodu.

• Roku 1618 se stává majitelem Václav Pětipeský z Chýš a Egenbergu, kterému je pro jeho protihabsburský odboj veškerý majetek konfiskován a prodejem se vrací zpět do majetku Lobkowiczů – kněžně Polyxeně, která se do historie zapsala poskytnutím azylu císařským místodržícím při třetí pražské defenestraci, která se stala impulsem k zahájení Třicetileté války. Po jejím ukončení, po konskripci v polovině 17. století je o vsi Kly zapsáno: „Tato ves je všecka spustlá,…ve Klích je jedinný sedlák usedlý, Matěj Cihlář… pak tři statky opuštěné a jedna chalupa…“

• Sňatkem jediné dcery z rodu Slavatů, Marie Karolíny v roce 1691 se panství poprvé dostává do rukou hrabat z Trauttmansdorfu, jejichž představitel je spolu s členem dalšího Obříství později vlastnícího rodu Clam-Gallasů spjat s chebským atentátem na velitele císařských vojsk, Albrechta z Valdštejna.

• V roce 1729, po smrti Karla Josefa Trauttmansdorfa, se jeho dcera provdá za Jana Karla, svobodného pána Straku z Nedabylic. Ten je roku 1737 prohlášen za mrtvého, pohřben v místním kostele do hrobky pod podlahou. Kostelník následně zaslechne nejasné volání, ale než si uvědomí možné souvislosti a vše oznámí faráři, je pozdě a po sejmutí krycí desky je na schodech hrobky nalezeno od krys zohavené tělo nebohého pána s rozdrásanýma rukama od dobývání se z rakve a od marného pokusu odstrčit těžkou náhrobní desku.

• Vdova se opakovaně provdala. Jejím třetím manželem se stal roku 1747 František Xaver hrabě Věžník. Do historie obce se zapsal velkým útiskem poddaných, kteří ve velkém počtu opouštěli panství. Zemřel roku 1789 v Praze.

• Panství přechází na syna vdovy z druhého (předchozího) manželství Jana Filipa z Clary a Aldringenu. Dcera jmenovaného, Josefa se roku 1797 provdala za Kristiana Kryštofa Clam–Gallase, císařského komořího. Ten od svého tchána převzal obřístevské panství včetně okolních vsí, tj. i včetně Kel. Usiloval o zvelebení zpustlého panství. Dal přebudovat obřístevský zámek a v „Kelské Vinici dal vytesat ve skále veliký sklep“. Zřejmě ze stejného období pochází původně lovecký zámeček, dnes „myslivna“ ve spodní části obce.

• Roku 1847 kupuje panství hrabě  Josef Trauttmansdorf – Weinsberg a v roce 1870 dědictvím přejímá majetek jeho syn Ferdinand. Krom dalšího vlastní rodina panství Lipnice nad Sázavou na Vysočině. Díky této „příbuznosti“ hraběcího majetku dochází ke vzájemnému přesunu některých rodin koncem 19. a počátkem 20. století mezi obřístevským a lipnickým panstvím (rod.Kyttýrových, Michalíčkových, Chroustovských atd.).

• Roku 1925 na základě první pozemkové reformy statek  Obříství končí v majetku státu a jako zbytkový statek je prodán v roce 1926 do držení Ing. Jiřího Havelky. Při znárodnění v roce 1948 přechází opět do majetku státu a následně zde hospodaří JZD a Státní statek, až je v roce 1990 restitucí vrácen rodině Havelkových.

Hospodářství

Jak bylo v předešlé části uvedeno, obec je spjata se zemědělstvím, především pak s produkcí rostlinné výroby pěstováním polních plodin a zvláště v minulosti prodejem přebytku místní potřeby zeleniny, sadů a vinic. Ze živočišné výroby měla ves příjmy z prodeje ryb. Ostatní odvětví chovu hospodářských zvířat sloužila více méně k pokrytí potřeb venkovské komunity.

Spolu s původními řemesly, která byla základem soběstačného agrárního celku venkovské společnosti, jako byl kovář, obuvník, řezník, krejčí, truhlář, řemenář a kolář, byly Kly charakteristickou vsí zdejšího regionu. V období socialismu pak místní družstvo produkovalo vedle zeleniny významné množství mléka a do 70. let minulého století dodávalo i vepřové a drůbeží maso. Hospodářský význam měl i zdejší les s historickým názvem „Zámecký“. Nelze opomenout úlohu zdejších luk, které byly základním zdrojem sena pro zimní období odchovu zvířat velkostatku. Ucelený soubor travních porostů se nachází blíže k Mělníku a v posledních letech se stal předmětem ochrany přírody pod zažitým názvem „Kelštice“. Svou roli díky své rozlehlosti a rovinatému utváření v říční nivě sehrály při startu historicky druhého dálkového letu Jana Kašpara v prosinci 1911 na trase Mělník-Praha.

Většina zemědělské půdy v katastru obce byla po staletí majetkově vázána na obřístevský velkostatek a jen malá část především v lokalitě „Zlámaný kříž“ pak k velkostatku mělnickému. Po roce 1948 postupně vzniklé JZD Kly hospodaří na veškeré půdě. Postupným slučováním pak jsou zdejší pole součástí rozlehlého podniku s cca 7.500 ha, který se soustřeďuje na produkci zeleniny. Vzniklý celek se tak stal od poloviny 70. let minulého století největším s uvedenou specializací a pokračoval v historické úloze zásobování především pražské aglomerace zeleninou. Věhlas si vedle pěstování květáku, zelí, mrkve, celeru, či raných brambor získal pojem „všetatská cibule“, která byla též vývozním produktem do Německa a Anglie. Po restitucích v 90. letech minulého století a po zjištění, že takto roztříštěná držba malých ploch není schopná konkurovat evropskému zemědělství, většina majitelů půdu pronajala. V současnosti v zemědělské produkci pokračuje transformované družstvo „ZD Dřísy“ a dvě významnější soukromé farmy. Pod tlakem podnákladových cen dovážené zeleniny, nerovné dotační politiky evropského společenství a zvýšené potřebě rostlinného oleje všichni zdejší pěstitelé upustili od výroby zeleniny a tradičně ranobramborářská oblast zežloutla ozimou řepkou, která se vedle pšenice stala nosnou plodinou oblasti.

Z dnešních obyvatel vsi jen zlomek pracuje v zemědělství a příbuzných oborech. Většina dojíždí za prací do blízkých průmyslových a administrativních středisek (Mělník, Praha, Stará a Mladá Boleslav).

Povodně

Život obyvatel vsi byl a zůstává spojen s historií povodní, které se téměř každoročně opakovaly s různou intenzitou a v ne vždy jen v jarních měsících. V počátcích zemědělství a v jeho vrcholu, kdy zajišťovaly příznivý hnojivý účinek, se s budováním stálých lidských sídel spojeného s růstem osobního hmotného i nehmotného majetku stávaly povodně stále větším nebezpečím. Bezprostředně ohrožovaly zemědělské porosty během vegetace, ničily zásoby určené pro lidskou obživu i krmivo hospodářských zvířat. Po staletí lidé očekávaly záplavy jako nositele vyšších výnosů a po staletí se stávaly hrozbou, ohrožující jejich životy.

Větším nebezpečím pro ves byly a jsou povodně přicházející z Vltavy nežli z bezprostředně v sousedství ležícího Labe. Všechny „pražské“ povodně jsou zároveň povodněmi „kelskými“, jak dále vyplyne z uvedených dat. Asi největší povodní uplynulých staletí byla datována do roku 1432. Její rozsah je srovnáván s povodní roku 2002. S ohledem na charakter škod v dobách minulých a v současnosti je těžko měřitelný. Pravdou zůstává fakt, že povodně v našem regionu přichází pozvolna a poskytují dostatek času pro záchranu osob a případně domácích zvířat. Současné povodně v rozsahu roku 2002 způsobují ohromné majetkové škody, ale historické povodně poškodily skromný movitý majetek minimálně, případně v posledních 200 letech způsobily nákladné obnovy domů. Jejich největší nebezpečí však přestavovalo znehodnocení úrody na polích nebo v sýpkách, které mělo často za následek hladomor na velkém území regionu.

Níže uvedený přehled pražských povodní je od roku 1784 doplněn výškou hladiny na kelské návsi. Jde o současný pomyslný střed obce s centrálně umístěnou kaplí Sv. Václava. Ve vztahu k historické zástavbě jde o novodobý střed, neboť k rozšíření vsi došlo až ve druhé polovině 19. století po ničivých povodních (1845 a 1890) a požáru obce v roce 1846 dále od řeky směrem východním.

4.června 2013         + 168 cm

Během let 1784 – 2002 celkem 12 krát voda zatopila střed obce, tj. do roku 1890 většinu nebo celou ves.

Použité prameny a literatura:

KOSMAS, Kosmova kronika česká. Vyd. 6,(ve Svobodě 2). Překlad Karel Hrdina, Marie Bláhová. Praha: Svoboda, 1975,

BÖHM, Ludvík. Královské věnné město Mělník a okres Mělnický. Mělník, 1892

ALBRECHT, Jan Josef. Mělnická kronika Jana Josefa Albrechta ze sklonku baroka. 1.vyd. Editor Jan Kilián. Mělník: Město Mělník, 2005, 238 s. ISBN 80-239-6222-1.

SÍGL, Miroslav. Osobnosti a osudy obce: (Obříství 1290-2000). Obříství: Obecní úřad Obříství, 2000, 277 s. ISBN 80-238-3711-7.

BÍLEK, Jiří. Bílá místa české historie. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2010, 399 s. ISBN 978-80-242-2648-4.