Občanské sdružení Původní Kly

Vráťme občanům Kly takové, jaké byly: původní a své.

Občanské sdružení Původní Kly - Vráťme občanům Kly takové, jaké byly: původní a své.

Velikonoce 2012

Sváteční nálada, očekávání dětí, vyzdobené domy i veřejná prostranství. Taková by mohla být charakteristika letošních Velikonoc v obci Kly. Již mnohé generace předávaly ústním podáním pravidla pro udržování venkovských tradic. Odkaz předků se daří naplnit. Je tu skupinka dětí, které mohou pokračovat ve velikonočních zvycích. A tak od zeleného čtvrtečního odpoledne do sobotního rána děti se svými vrčáky, řehtačkami a trakaři procházely vsí. Odměnou jim bylo sobotní „vybírání“ v podání vajec, sladkostí a něco penízků do kapsy. Druhá fáze Velikonoc prošla sváteční vsí při pondělní pomlázce dětí i dospělých. Je potěchou pro oko i sluch, když vesnice žije. Proto díky všem, kteří předali omladině svět tradic a zvyků.

Občanské sdružení Původní Kly

Publikováno v týdeníku Mělnicko 17.4.2012.

Mikulášské usínání

„Už konečně spi!“ To se mamce řekne, ale dnes večer, ač je již pozdě, sny ne a ne přijít. Předem vím, o čem budou. On příjemný sen byl už samotný večer, o kterém se u nás mluvilo minimálně celý poslední měsíc. Začalo to telefony a návštěvami dospěláků. Některé si pamatuji ještě ze školky, další potkávám u školy a další neznám vůbec. Naši s nimi sepisovali, kdo co zařídí, koupí, přinese a obstará. Když si všimli, že je poslouchám, ztišili hlasy a významně po sobě mrkli. Ač už v televizi a v obchodech dokola připomínali stromeček a dárky, poznala jsem, že chystají jiný stromek, tedy spíš obrovský strom. A když taťka jednou říkal do telefonu: „Včera jsem mluvil s Martinem. Ten už má vše připravené. Holky již trénovaly pečení palačinek. Jo a říkaly, že cukroví je namazané. Karle, už jste pověsili ta světla?“, v tu chvíli jsem si vzpomněla, že podobné přípravy byly i vloni. Určitě zase chystají rozsvěcení toho velkého stromu u kapličky s mikulášskou nadílkou pro nás děti. Před rokem tam přišel s Mikulášem čert, kterého se lekl i taťka. Naši říkají, že se rozsvěcelo na návsi již několik posledních let. Bylo mi letos už osm, ale pamatuji si jen na loňské rozsvěcení, kdy byla hrozná zima, ale bylo to krásné.

No a dnes! Nebyla taková zima, ale díky občasnému dešti hezky nebylo. Přišli jsme chviličku před pátou a náves už byla plná dětí a dospěláků. Přišly pro mě dvě holky od nás ze třídy a začaly vyprávět, že u hospody je na stolech tolik různého cukroví, že doma takové ani nevidím. Šla jsem se s nimi podívat a nebylo tam jen cukroví. Z velikého hrnce rozdávali guláš a z vedlejších pekáčů vonělo maso. Na sousedním stole byl další hrnec, ze kterého šla pára a vůně, při které naši doma říkají: „To je dobrý svařák.“ Nejvíce jsme byly zvědavé na velký vařič. Dospělačky na něm pekly palačinky. Hned je mazaly jahodovým nebo meruňkovým džemem. Jaký si kdo vybral. A ještě přidaly čokoládovou polevu. Nestačily jsme prohlédnout všechno, když utichly koledy a na kraji návsi se rozsvítil vysoký smrk, kolem kterého denně chodím, ale dnes byl přizdoben zavěšenými dárky a barevnými světly a taky se ve tmě zdál být ještě větší a určitě krásnější. Škoda, že tak velký se nám do pokoje nevejde. Říkala jsem si a v očích holek i všech okolo se odrážely všechny barvy zářících světel. Ze soustředěného pozorování stromu nás vytrhl shluk lidí v jednom koutě návsi a již jsme zahlédly nad jejich hlavami povědomou zatočenou hůl. „Rychle!“, vykřikla jsem a všechny tři jsme se rozběhly blíž. Zbývalo jen zařadit se do fronty ostatních dětí, zopakovat si v duchu připravenou básničku a hlavně si hlídat vzdálenost od čerta. Byl zase hrůzostrašný, jak jsem si ho pamatovala z loňska. Ještě si vzájemně zkontrolujeme obsah v balíčku a jdeme se každá pochlubit rodičům. Až tam jsem zase začala vnímat slova koled a všude přítomnou vůni vanilky a skořice. Došla jsem si pro další palačinku. Občas jsem zašla taťkovi pro nějaké cukroví, ze kterého mu mamka se slovy: „Jen abych ochutnala konkurenci.“, vždy kousek snědla. Naši si hřejí ruce o kelímky se svařákem, ale u mě už napětí ustoupilo a díky mrholení mi začíná být zima. Tak ani příliš nesmlouvám, když mamka řekne: „Ještě chviličku a půjdeme do tepla a spát.“ Holky už taky odešly a na návsi zůstávají jen skupinky bavících se dospěláků s kelímky piva a svařáku v rukou. Při odchodu se mamka otočí k taťkovi: „Abys ses, tatínku, s tím úklidem tady dlouho nezdržel!“ a významně mrkne na kouřící kelímek v jeho ruce.

Nežli jsem zalezla pod deku, slyšela jsem pootevřenými dveřmi pokojíčku, že taťka už také přišel a začali si s mamkou povídat, kdo byl letos na rozsvěcení. S kým mluvili. Co říkala sousedka. Jaký byl guláš a cukroví. S kým tam byl ten od vedle … A já znovu slyším tu spoustu hlasů a připomenou se mi slova koledy. Kolem nosu mi přeběhne sladká vůně štrúdlu. Opakovaně se mi vrací milý úsměv zpod vousů Mikuláše, laskavý pohled anděla a do toho všeho blikají barevná světla. Někde z velké dálky mezi těmi světly slyším mamku: „…a snad se to všem líbilo. Naší malé určitě. Tak za rok půjdeme zas… Už konečně spí!“

Pálení čarodějnic 2011

V posledních letech měla účast na tradičním pálení čarodějnic v naší vsi klesající úroveň. Zahradní posezení s grilem našlo své místo na téměř každé zahrádce a lidé se pod vlivem všeobecné atmosféry stále více uzavírali do své rodiny a úzkého okruhu známých. Trend jistě obecný, ale pro venkov nežádoucí. Jak vytrhnout spoluobčany ze „soukromničení“ a přilákat je na sousedské setkání? Podaří se ještě s využitím síly tradice a vhodným programem vytáhnout občany z domu „do vsi“? Vždyť až při těchto akcích zjistíme, s kým v obci žijeme a kolik známých našich sousedů je i našimi známými. Odpověď měla dát prožitá minulá sobota.

Příprava materiální i organizační probíhala již ve velkém časovém předstihu. Samotné finále vrcholilo v sobotu dopoledne za krásného teplého počasí. Ale s velkými obavami jsme vzhlíželi k odpolední obloze a přáli si změnu. Značnou úlevou pro nás bylo vyslyšení přání, což jsme považovali za ocenění našeho snažení. Úměrně s ubývajícími kapkami deště rostla účast a v průběhu večera se na hasičském hřišti potkalo na třistapadesát našich spoluobčanů a jejich známých. Pokud by svým sportovním programem ještě nezasáhla největší konkurence sousedské zábavy – televize, věříme, že by účast, zvláště mužské části vsi, byla ještě početnější.

Chceme tímto poděkovat za všelikerou podporu a pomoc při poskytnutí zázemí a organizační práci. Za průběh večera patří veliký dík zvláště sousedkám a sousedům za vedení dětských soutěží. Největším poděkováním jistě pro všechny byly rozzářené oči dětí, které se radovaly jak ze soutěží samotných, tak i z odměn za výkony a snažení. Jejich nadšení bylo o to hodnotnější, že u sebe měly své rodiče, babičky a dědečky. Dospělí měli příležitost se pochlubit šikovností svých potomků před sousedy a společně probrat mnohá z témat naší vesnice. Tím novým a velkým, věříme, že na delší dobu bude jistě letošní pálení čarodějnic.

Odpovědi na naše otázky z úvodu článku jsou kladné a dokládají, že vesnice ještě stále žije. Těšme se na další ročník.

Občanské sdružení Původní Kly

V Klích dne 2. 5. 2011.

Mikuláš 2010

Polární teploty toho večera na svatou Barboru padly deset stupňů pod nulu. Mráz štípal do tváří a nutil venku postávající zvednout límce a stáhnout čepice do čela. Sněhu bylo malým dětem nad kolena. Vsí bylo slyšet vánoční koledy a vzduch prosytila vůně vánoc z domácího štrúdlu, cukroví, pečeného masa a guláše. Nad hlavami vesničanů se vznášela pára plná skořice, badyánu a svařeného vína. Ten, kdo očima provázel stoupající vůně, se pohledem zastavil na světlech se stromu visících svítících řetězů. Romantické duše se kochaly barevnými světly výzdoby průhledem okenního oblouku zvoničky nad historickou kaplí.

Uvedené řádky nejsou ze staré knihy „Zapomenutý život na vsi“, ale popisem atmosféry rozsvěcení vánočního stromu na nejkrásnější obecní návsi té chvíle, na návsi ve Klích. Tento zvyk má ve staré části obce velmi krátkou historii, ale svou podstatou se za tři roky vypracoval z deseti účastníků na letošní počet přesahující stovku malých i dospělých občanů ze všech části obce bez ohledu na silný mráz. Veliký podíl na úspěchu má spolupráce všech zúčastněných při přípravě. Soused, majitel urostlého smrku na své zahradě při plotu s návsí dal souhlas s výzdobou, kterou provedla skupinka sousedů s technikou. Další soused ze svého poskytl energii a dohlíží na „řádné“ svícení. Sousedky začínají s pečením cukroví na svátky dřív, aby daly ochutnat z receptů mnohdy i svých babiček mimo rodinu. Kuchařsky zdatní sousedé připravili guláš a pečené maso. Soused, na návsi bydlící, umístil na venkovní parapet reproduktor a kouzlo vánoc v podobě zpívaných koled bylo téměř dokonalé. Bez souseda, majitele hostince, by takovou akci nebylo možné uskutečnit. Má potřebné vybavení k zajištění občerstvení a byla by škoda tak příjemný večer neprodloužit u kamen venkovské hospody.

Pozvání na večer přijal i Mikuláš a pro velký počet prokřehlých dětí přišli hned dva, každý s úplnou družinou – čertem a andělem. Hrůzu i dospělým nahánějící čerti byli pod kontrolou moudrých a vážených Mikulášů, na jejichž pokyn dal hodný anděl ze svého košíku každému dítěti něco koledy. Dětem zářily oči nad dárky i novým zážitkem, dospělým později zářily horkým vínem s troškou rumu a ve všech očích se odrážela světla z výzdoby, jiskření přemrzlých vloček sněhu a odrazy Mikulášovy berly. Mnohým se ten výjev promítal na zavřená víčka ještě před usnutím v teplé posteli.

Dospělí alespoň jeden večer zpomalili svůj shon, potkali se se sousedy, společně popili horkého „truňku“, zavzpomínali, jak bývalo, a dopřáli dětem jiné podoby vánoc mimo nákupní centra. Rozcházející se přítomní se loučili s přáním: „Tak zase napřesrok sousede, Mikuláši!“

publikováno v týdeníku Mělnicko 14.12.2010

Lavičky pro drbny

Denně nás čeká cesta do práce, školy, za nákupem a zpátky. Vše, co se opakuje, časem zevšední a my ztratíme cit pro detaily. Postupem času jsme vyměnili chůzi k autobusu za jízdu autem. Jízdní kolo přestalo být dopravním prostředkem a stalo se sportovním doplňkem našeho aktivního odpočinku.

Ve většině jsme se v obci nepřestali zdravit, ale slova nahradilo gesto ruky za sklem auta nebo bliknutí světel. Po letech jsme zapomněli barvu hlasu našich sousedů. Pár chlapů zajde na pivko. Sousedky se potkají při nákupu. Spolužáci si pošlou esemesku. V zimě se uspořádá několik plesů a tanečních zábav za účasti úzké a stále stejné skupiny obyvatel. Den je stejný jako včera, jen víkendy trochu „ruší“ uniformitu týdne. Žijeme stále v naší vesnici, ale již jen „vedle“ sebe a ne spolu.

Někomu k probuzení ze stereotypu pomůže dobrý soused. Dobrý soused je na venkově to nejdražší zboží. Město má svou anonymitu. Projdete sídliště, vyjedete výtahem a zavřete za sebou dveře bytu. Vesnice byla vždy „o sousedech“. Potkáte je na své denně se opakující cestě. Jsou za vraty našich dvorků a za plotem zahrady. U těch nejbližších poznáte jejich psa a to i po hlase. Znáte děti sousedů a zpravidla jste znali i jejich předky. Ale ne každý soused nám „padne“. Pokud ano, je to dar. Je-li jich v okolí víc, lépe se žije. Jeden dva z mých dobrých sousedů říkají, že se lidé naší vsi málo schází. Ten dobrý blízký soused navrhl instalaci laviček před domy ve vsi i na návsi. Pavel Zelenka, ten můj dobrý blízký soused, pojmenoval to, co jsem v naší vsi ztratil. Poslední lavičky v „Hořence“ a lavička u „Bubeníčků“ zmizely spolu s domy sousedů při demolicích v roce 2002. Po domech zbyla díra v uliční řadě, lidí ubylo a ti, kdo zůstali, měli na dlouhou dobu jinou náplň času. Lavičky se na svá místa po obnově domů nevrátily a nenašly místo ani v nové zástavbě v Nových Klech.

Přítomnost laviček a jejich náštěvnic, kelských „drben“ do naší vsi patří

a nyní chybí. Byly terčem našich vtipů, ale dotvářely vesnici. Budu navrhovat návrat tohoto symbolu sousedské komunikace do naší vesnice. Lidé mají potřebu sdílení názorů a je třeba jim dát prostor, kde si předají informace o dění na vsi. Věřím, že je to dobré vykročení, aby lidé přišli z domů na náves, „do vsi“. Příkladem nedávné minulosti, té „předpovodňové“, je třicátý duben. Scházely se nás stovky na „pálení čarodějnic“ a dnes po rodinách pečeme „buřty u svého ohýnku“ na svém dvorku. U toho společného snad zase zjistíme, že nám někdo ze vsi může odvézt dřevo z lesa, půjčit sekačku, opravit elektriku a že nejsme osamoceni, ale máme sousedy, převážně ty dobré sousedy. Najdeme je na návsi a třeba na „drbacích lavičkách“. Pavle, děkujeme.