„Už konečně spi!“ To se mamce řekne, ale dnes večer, ač je již pozdě, sny ne a ne přijít. Předem vím, o čem budou. On příjemný sen byl už samotný večer, o kterém se u nás mluvilo minimálně celý poslední měsíc. Začalo to telefony a návštěvami dospěláků. Některé si pamatuji ještě ze školky, další potkávám u školy a další neznám vůbec. Naši s nimi sepisovali, kdo co zařídí, koupí, přinese a obstará. Když si všimli, že je poslouchám, ztišili hlasy a významně po sobě mrkli. Ač už v televizi a v obchodech dokola připomínali stromeček a dárky, poznala jsem, že chystají jiný stromek, tedy spíš obrovský strom. A když taťka jednou říkal do telefonu: „Včera jsem mluvil s Martinem. Ten už má vše připravené. Číst dále…