Starodávný zvyk ještě z pohanských časů. Termín nebyl vybrán náhodně. Příroda se probouzí po chladném období zimy a je třeba vzdát dík jaru a slunci. Tradice, kterou nezrušilo křesťanství, ani střídání režimů. V posledních desítkách let je termín spojen s koncem jarního úklidu, kdy je třeba spálit větve a klestí. Oproti Velikonocům má pálení čarodějnic svůj pevný termín, ale ani ten není zárukou stálého počasí. Třetí ročník kelského pálení byl spojen s větrem, chladem a později i s deštěm. Příprava na letošní večer proběhla bez větších komplikací a mohli jsme se tak více orientovat na soutěže, občerstvení a zbytek programu.

S ohledem na počasí bylo zřejmé, že ani soutěže menší děti na dlouho neupoutají. Více nežli dětem, na které se dospělí odvolávali, byla zima právě jejich velkému doprovodu. Dostatek tepla se našel u ohně určeného k opékání a jak dokumentují i některé snímky, v jednu chvíli bylo nad ohništěm více špekáčků nežli žhavých oharků. Nenechali jsme se proto dlouho přemlouvat a čas zapálení hlavního ohně jsme posunuli téměř o hodinu. Po vzplanutí polen děti hlídaly, kdy oheň pohltí nastrojenou čarodějnici na špici hranice. Několikrát oběhly sálající ohniště a úplně zapomněly na nepřízeň počasí. Ne tak rodiče. Před devátou se rozpršelo a počty účastníků prořídly. Právě včas, aby se zbylí vešli pod připravené slunečníky. Ti dobře vybavení oblečením, prohřátí blízkostí ohně a dostatkem „hřejivého občerstvení“ vydrželi až přes půlnoc. V hovoru předběhli celý rok a plánovali, co doplnit a zlepšit. Stihli i naplánovat časově blízkou akci, ale o té v dalším příspěvku.

V Klích dne 30.4.2013.